Nikdo není dokonalý ? Někdo určitě je !

Připravoval jsem se duševně na to, že dříve nebo později budu zákonitě osloven i já.
Je mi napřed jasné, že je poměrně pravděpodobné, že správnou odpověď nebudu znát. Vždyť proto jsou ony otázky kladeny: aby dokázali, že nikdo z nás není dokonalý. Jak se však zachovat, když člověk neví?
Domnívám se, že jsou pouze dvě možnosti. Buď přiznat svou nevědomost, nebo střelit jen tak nějakou tu odpověď od boku.
I ve škole je mi stydno, když tápu při zkoušení před panem učitelem. Nepochybuji, že Jiří Krampol je ve všech těch otázkách jako doma, protože byl životem donucen stát se knihomolem. Tedy - ani tak životem, jako spíše panem profesorem Rakem. Ten mu na studiích na AMU řekl, že z něj udělá vzdělance a poskytl mu seznam literatury, s níž by se měl seznámit.
K této skutečnosti se přiznal při jednom interwiew, z kterého je tento citát: "Během dvou tří let jsem díky profesoru Rakovi přelouskal tolik knih jako nikdy předtím a nikdy potom. Byl jsem přímo naloženej v literatuře. Jen za prázdniny jsem přelouskal celýho Huga i s korespondencí.
Všichni se koupali, jenom já ležel v Poříčí v trávě, lámal jsem do sebe literární porce, svítilo sluníčko a já četl, jak Hugo popisuje bouřku na pěti stech stránkách!"
Jak už jsem naznačil, psychicky jsem se připravoval na okamžik, kdy se někde náhodou dostanu do otázkového skřipce.

Jiří Krampol sice už dost dlouho tvrdí, že nikdo není dokonalý, ale v onom interwiew před patnácti lety se přiznal, že jednoho dokonalého člověka přece jen znal:
"Byl to borec z pojišťovny. Když v bytech povídal lidem o nebezpečí povodně a chtěl jim vnutit pojistku, jeho argumenty zněly přesvědčivě i ve čtvrtém patře, a já měl nutkání si hnedka začít stavět archu!"