Seriál na pokračování (7) - pevný disk

Na pevném disku (hardisku, hdd) jsou uložena všechna data v počítači, instalují na něj všechny programy, hrají se z něj hry a ukládají se na něj dokumenty vytvořené v různých aplikacích. Je na něm nainstalován operační systém počítače (Windows, Linux, MS- DOS ...). Je na něm takřka všechno softwarové vybavení počítače. Dříve pevné disky v počítačích nebyly (všechen sw se vešel na diskety). Poté se začaly objevovat 20MB, 40 MB, 500MB až k dnešním např. 40GB. Tedy: pevné disky se dělí podle kapacity - 10, 20, 30, ... GB. V dnešní době jsou již "gigabajtové" disky poměrně levnou záležitostí, dříve se za ně platilo opravdu hodně. Dalším kritériem výkonu je rychlost otáček ploten disku - v jednotkách rpm. Čím je tento ukazatel vyšší, tím rychleji je pevný disk schopen dodávat systému data (jednoduše řečeno). Dnešní standard je 5400rpm a 7200rpm. V některých cenících některých firem ještě můžete nalézt doprodej disků s 4500rpm a připravují se disky s 15000rpm. Pevné disky se dále dělí podle použitého rozhraní - v dnešní době standardní IDE a SCSI. Ty první jsou nejrozšířenější a nejpoužívanější (toto rozhraní podporují např. i CD-ROM). SCSI je rychlejší kolega eIDE, je určen spíše pro profesionální počítače než na doma, kde ho plně nevyužijete. Dnes vyráběné základní desky mají z 95% integrovaný IDE řadič a proto nákup takovéhoto pevného disku není spojen s nákupem drahého řadiče, jako tomu je u SCSI.

Na obrázku vidíte pevný disk s odejmutým krytem. Vidíte něco podobné klasickému disku CD. To je jedna plotna. Ploten může být (a většinou je) i více, jsou umístěny nad sebou. Dále je nad plotnou vidět tzv. hlavička - provádí vlastní elektromagnetický zápis/přepis/výmaz dat. Na opačné straně disku se nachází jeho řídící elektronika. Ta je u nových disků skryta zrakům uživatele. Většinou je přikryta destičkou, na které jsou nalepeny informace o pevném disku (počet sektorů, cylindrů, hlav, velikost a způsob nastavování jumperů). Těmi odbornými (odpornými) pojmy vám nebudu plést hlavu, stejně je nepoužijete. U těch jumperů bych se zastavil. Ke klasickému IDE rozhraní jdou připojit 4 IDE zařízení (disky, CD-rom). Řadič má dva vývody - primární a sekundární. Na každý vývod jdou zapojit dvě zařízení - master [mástr] a slave [slejf]. První disk je ve 99% případů zapojen jako primární master, primární slave může být další disk nebo cd-rom. A právě toto musíte najumperovat [nadžamprovat] na discích i cd mechanikách. Je to velmi jednoduché a intuitivní, takže nemůžete moc co pokazit. V nejhorším případě počítač neuvidí připojený disk či mechaniku a budete muset jumperovat znovu. Pojmy jsou vysvětleny v tabulce:

Typy IDE disků jsou uvedeny v následující tabulce:

Všechny IDE disky se již vyrábí ve verzi Ultra DMA/100. Tvrdí se, že disky rozhraním Ultra DMA/66/100 jsou kompatibilní s řadiči Ultra DMA/33. Disky od Western Digitalu mě však o tom nepřesvědčily. U prvních WD disků s DMA/66, zapojených na DMA/33 řadič, došlo ke ztrátě nebo zničení souborů na disku již během instalace Windows. Jediným řešením bylo softwarové přepnutí do módu DMA/33 a pak již pracovaly bez chyb. Podotýkám, že s tímto problémem jsem se setkal pouze u disků Western Digital, zatímco disky od Seagate nebo Quantum pracovaly bez chyb i v módu DMA/66. Chyba však byla i na straně výrobců základních desek, kteří na ni zareagovali upravenou verzí BIOSu.

Typy SCSI:

SCSI disky se používájí většinou ve výkonnějších typech počítačů, jako jsou servery a výkonné grafické stanice, kde jsou kladeny vysoké požadavky na výkon, spolehlivost a vysokou kapacitu. SCSI řadiče dovolují připojení podle typu 7 až 31 SCSI zařízení (CD-ROM, CD-RW, streamery, ZIP atd.). Každé zařízení musí mít nastaveno jedinečné ID číslo, které se nastavuje jumpery přímo na zařízení.

Montáž HDD není nijak složitá, ale pozor na otřesy či ťuknutí pevným diskem třeba o hranu stolu! Také pád pevného disku na zem je věc nepříjemná a většinou i plně destruktivní (pro HDD). Doporučuji HDD uchytit čtyřmi šroubky (dva z každé strany), aby byl pevně fixován v konstrukci pc a nemohl se nijak vrtět. Uchycení jedním šroubkem nedostatečně upevní disk a ten poté vibruje a může dojít i k poškození jeho záznamové části. Pevný disk kupujte takový, jaký potřebujete - spíše s větší kapacitou než s menší, protože ono se těch dat nahromadí tolik, že časem ten disk stejně celý zaberou! zvlášť když jste fanoušek hudby mp3, hrajete hry a prohlížíte si video. To si kupte rovnou 30 GB, než abyste měli tři 10 GB. Protože problematika pevných disků je velmi obsáhlá a já jsem určitě na něco zapomněl, uvádím zde i svůje- mail, na kterém vám všem rád zodpovím případné dotazy.

V příštím díle se podíváme na zoubek CD-ROM (značky, výkon, rychlosti, druhy apod).