Škola hry na basovou kytaru díl 2.

přinášíme Vám další díl školy hry na basovou kytaru. V tomto seriálu se budete moci seznámit se základy hry na basovou kytaru. Lekce budou uveřejňovány v týdenních intervalech. Výuka je doplněna zvukovými soubory, takže si budete moci ověřit Vaše nabité znalosti.
Má-li někdo z návštěvníků zájem o spolupráci na tomto projektu, napište nám.

Názvosloví

V následující tabulce jsem pro vás připravil přehled názvosloví, se kterým se budete setkávat.

poloha	Polohu určuje vždy první prst levé ruky na hmatníku. Je označena římskou číslicí (I., II., III., atd.) pod nebo nad notovou osnovou.
simile	Podobně - hraj předešlý zápis.
fingers	prsty levé ruky
plectrum	trsátko
téma	Vícetaktový hudební útvar, jehož obsahem je jeden nebo více motivů. Příkladem může být tzv. dvanáctka, dvánactitaktové téma s přesně určeným střídáním hlavních harmonických funkcí - T,S,D (nebo jejich substitucí).
motiv	Jedná se o invenčně nosný rytmický či melodický útvar, který podle svého zpracování může obsahovat jeden nebo více tónů v rozsahu jednoho či dvou taktů.
soli	Hraj sólo.
ad.lib.	Vyplnění více taktů dle vlastní invence.
fill in	Výplň - používá se pro kratší úseky, stejný princip jako ad.lib., tzn. "hraj, co chceš".

Dříve, než se pustíme do praktických ukázek, pojďme si zopakovat některé základy hudební nauky. Ti kteří vědí mohou odpočívat, ostatní budou číst.

Hudební abeceda je řada sedmi základních tónů - c, d, e, f, g, a, h, která se několikrát opakuje na různé tónové výši. Tyto tóny tvoří zároveň stupnici Cdur (ionskou), která je pro nás, obecně řečeno, základem pro odvozování dalších stupnic

Stupnice je řada tónů jdoucích za sebou dle určitých pravidel v rozsahu jedné oktávy. Tato pravidla spočívají v rozdílných vzdálenostech (intervalech) mezi jednotlivými tóny. Navíc rozlišujeme stupnici 5-ti, 6-ti 7-mi i vícetónové. Každé etnikum, v souvislosti s vyspělostí své hudební kultury, má své specifické stupnice (mody). Není účelem řešit zde přehled všech, které existují. Soustředíme se na ty stupnice, o kterých lze obecně říci, že je můžeme aplikovat v současných hudebních směrech (viz stupnice blues).

Stupnici můžeme vytvořit od libovolného tónu. První, tedy i základní tón nazýváme tónika . Stupnice Cdur bude tedy začínat tónem (Tónikou) C.

Rozlišujeme pojem stupnice a tónina.

• Stupnice je řada tónů s určitými pravidly (viz výše).
• V Tónině hrajeme skladbu. Používáme totožné tóny, avšak bez výškového či délkového omezení a řazení. Tak, jak je určitá skladba předepsána v rámci invence autora.

Stupnice dělíme na Dur a Moll. Příslušnost k dur či moll je dána intervalem velké (dur), či malé (moll) tercie. Této příslušnosti říkáme tónorod.

Přirozené mollové stupnice snadno odvodíme od základní durové řady, nebo' začínají jejím VI. stupněm. Těmto stupnicím se také říká paralelní nebo souběžné, protože mají stejné předznamenání jako durová stupnice, ze které byly odvozeny.

Stupnice aiolská je přirozenou pokračující řadou, harmonická má zvýšený VII. stupeň a melodická má zvýšený VI. a VII. stupeň. Typy těchto molových stupnic vznikly postupným historickým utvářením hudebního vkusu a cítění.

Posuvky

Pomineme-li dvojsnížení či zvýšení, se kterými se v praxi setkáme jen výjimečně, rozeznáváme tři druhy posuvek: křížek, béčko a odrážku.

Křížek	Vyskytuje se před notou nebo v předznamenání. Zvyšuje o půl tónu, k názvu přidáváme příponu "is" f - fis, c - cis.
Béčko	Vyskytuje se před notou nebo v předznamenání. Snižuje o půl tónu, k názvu přidáváme příponu "es" f - fes, c - ces. Pozor na výjimku: h není hes ale b.
Odrážka	Ruší předchozí posuvky.

Posuvky jsou buď dané předznamenáním a nebo napsané přímo před notou (tzv. nahodilé). Posuvky dané předznamenáním platí v průběhu celé skladby, posuvky nahodilé pouze pro jeden takt.

Enharmonické tóny

Jsou to tóny, které stejně zní, ale jinak se píší (jmenují). Například:

Intervaly

Zopakujme si něco málo o intervalech. Intervaly se dělí na základní a odvozené. Základní jsou čisté a velké a odvozené jsou zvětšené, malé a zmenšené.

Rozdíly při práci s čistým a velkým intervalem vidíme na následujícím přehledu:

Čistý interval muže být: zvětšený nebo zmenšený. Velký interval může být zvětšený, směrem dolů však nejdříve malý a pak teprve zmenšený. Tam, kde to bude zapotřebí, budeme intervaly označovat čísly. Příklad: 7 = velká septima, 7b = malá septima, 5 = čistá kvinta, 5# = zvětšená kvinta atd.